V suchu žijí si a čas je dusí, bere z nich jejich energii a jakousi vláhu žití. Jednou však dostanou se do takového bodu sucha, že už to dále nebudou moci přežít bez nějaké další síly. A tak, jako zázrak z nebes, začne se horký vodopád dotýkat jejich hlav a ony mohou opět tancovat ve vlnách s proudem. Těší je to, takovou radost si přeci nemohou nechat jen pro sebe. O takovou radost se musí podělit se světem. Začnou tedy svá srdce vylévat a vypouštět ze sebe ohromné množství euforie. Skoro by se zdálo, jakoby jejich energie barvila svět okolo. Každé štěstí ale jednou končí. Tanečnice ovšem vědí, že to nebude naposledy, kdy svoje vystoupení předvedou. Točí se a točí.

Muž cedí svůj sypaný čaj a usedá si k oknu dál pracovat.

Když roste keř zeleného čaje, semínko se nestresuje tím, zda správně zakoření. Když už vyraší první lísteček, keř neřeší, jestli pro něj  bude na tomhle místě dost živin. Nedělá si hlavu s tím, že sousední keř má víc slunce a studenější vánek. Udělejte si raději zelený čaj a neřešte  nesmysly.